Ve většině dopravních firem je mýtné položka, kterou nikdo nezpochybňuje. Přijde vyúčtování, zaplatí se, jede se dál.

Jenže od zavedení složky za emise CO2 nemusí být částka daná. U části vozového parku je vyjednatelná — a rozhoduje o tom jeden formulář, který nikdo nemá v popisu práce.

Jak jsou třídy postavené

Mýtné pro vozidla nad 3,5 tuny zahrnuje složku poplatku za produkci emisí CO2 a rozlišuje pět emisních tříd CO2.

„V emisní třídě CO2 1 jsou poplatky nejvyšší, naopak emisní třída CO2 5 je určena pro vozidla s bezemisním provozem."

Takže třída 1 je ta drahá a třída 5 ta nejlevnější.

Kdo skončí v té nejdražší automaticky

„Vozidla s datem první registrace před 1. červencem 2019 a všechna vozidla kategorie M2 a M3 (autobusy) budou zařazena do emisní třídy CO2 1"

To dává smysl a nedá se s tím nic dělat. Starší vozidlo je starší vozidlo.

Ale tohle je ta část, která stojí peníze

U vozidel s první registrací po 1. červenci 2019 může provozovatel zkontrolovat dokumentaci vozidla a požádat o přeřazení do vyšší emisní třídy (2 až 5), tedy do nižšího mýta.

A teď to podstatné: je to dobrovolné a za nepodání žádosti nehrozí žádná sankce.

Přesně proto se na to zapomíná. Všechno ostatní kolem vozového parku má termín a pokutu — technická, mýtné jednotky, doklady řidiče. Tohle nemá ani jedno. Není to riziko, které by na sebe upozornilo. Je to jen účet, který je zbytečně vyšší, a nic to nehlásí.

Jak zjistit, koho se to týká

  1. Vypište vozidla nad 3,5 t s datem první registrace. Ta jediná hodnota rozděluje park na dvě skupiny.
  2. U vozidel po 1. 7. 2019 najděte dokumentaci k emisím CO2. Bývá v dokumentaci od výrobce; u ojetých vozidel ji často nikdo nepřevzal.
  3. Podejte žádost o přeřazení u těch, která na vyšší třídu dosáhnou.
  4. Spočítejte si, kolik ročně projezdíte na mýtném u těch konkrétních vozidel. Teprve to vám řekne, jestli se tím zabývat u dvou vozidel, nebo u dvaceti.

Při té příležitosti: palubní jednotka je vázaná na vozidlo

Drobnost, která ve smíšených parcích působí problémy. Vozidlo v systému elektronického mýtného musí být vybaveno elektronickou palubní jednotkou, která není přenosná — její užití je vázáno na konkrétní vozidlo.

Takže „vezmi jednotku z té druhé avie" není řešení, i když to fyzicky jde. Každé zpoplatněné vozidlo musí být zaregistrováno a mít vlastní jednotku, a kontrola v systému elektronického mýtného je samostatná agenda.

Tři věci na tento týden

  1. Rozdělte park podle 1. 7. 2019. To je hranice mezi „nedá se nic dělat" a „možná se dá".
  2. Zjistěte, kdo ve firmě má na starost emisní zařazení. Pokud odpověď zní „nikdo", právě jste našli tu položku.
  3. Zkontrolujte, že každé zpoplatněné vozidlo má vlastní jednotku a je registrované.

Mekavo drží evidenci vozidel, data první registrace, termíny a servisní historii na jednom místě, takže rozdělit park podle jednoho data je dotaz, ne odpoledne v šanonech. Registrace do mýtného systému a žádosti o přeřazení vyřizujete vy u provozovatele systému — nejsme provozovatel mýtného systému a netváříme se tak.

Celý vozový park na jednom místě: Mekavo pro dopravní firmy v Česku.

Zdroje

Informativní text. Konkrétní zařazení vozidla ověřte u provozovatele mýtného systému.